Prosinec 2012

Najdi si holku, měj ji rád, miluj ji, šukej ji...

28. prosince 2012 v 20:14 | D. o. p. e. |  writing.
"Nechte vítr vát, nechte chóry znít, každej máme svý hymny vítězný.
Nechte vlajky vlát, vždyť je máte ctít, každej známe svý barvy vítězství."
Ano, příprava na zítřek. ♥

Nechápu to.
Včera si Vám tady na něj stěžuju a opět, když jsme spolu bych se nejradši propleskla. Nevím proč je to mezi náma zlý jenom, když sme na facu. Ne vždycky, většinou po tom, co se dlouho nevidíme. Sere mě to, sere to i jeho. Jenže to je prostě věc, co se nezmění. Zatím.

Jeden kamarád, ten, se kterým jsem byla na tý benzínce nadhodil téma, že Hubert začal dost chlastat. Nevím, asi si na mě dělá furt zálusk (to tady bylo dvakrát, poprvý mi dal kytku, asi v šestý třídě, po druhý bez kytky, ale s Hubertem se o mě pral, to tak dávno není).
Hubert, kurnik, teď sem málem napsala pravý jméno, se od tý doby, co je se mnou, s takovou semetrikou (heh) dost změnil. Předtím pil jak duha (klasickej metloš, no), pak poznal tako boží slečnu, která teda jeden čas mohla bejt nazývaná alkoholkou (klasická punkerka). Jenže pak se ti dva NAPROSTOU náhodou dali ohromady. O tom, jak sme se my dva dávali dohromady bych mohla napsat knihu, nebo alespoň hodně obsáhlou povídku.
Jenže tu "klasickou punkerku" to jednoho dne taky přestalo bavit, lejt do sebe víkend co víkend ty splašky. A on to taky nepotřeboval. Jsem ráda. Nelíbí se mi ty páry, kdy je jeden vožralej víc než druhej.
No, ale teď jak sou ty svátky tak sem si taky, stejně jako kamarád všimla, že je každej den u "Tří Ká". Zmínila sem se, že se mi nelíbí, když kluk sedí den co den v hospodě. Nevím jak to přebere. Doufám, že po novým roce se to vrátí do zajetejch kolejí.
Nevadí mi, že si dou v sobotu s kluka na tři, ale to, že je tam teď od soboty každej den a NEMUSÍ bejt opilej se mi hnusí. Asi proto, že když sem byla menší, tak jsem za tohle otca nesnášela.
Taky počítám, že se na Silvestra zlískám jak hovado, ale to je prostě jednou za čas.

"Vždyť už lásko, svý perly máš, tak proč padaj a měněj se v slzy"

Nevím jestli jsem udělala dobře, že sem teď zas scházím s klukama. Karloš v tom vidí asi zas něco víc. To je tak vždycky. Půl roku mi nenapsal, a teď, jak sem s nima byla jeden den mi zas "nezbavím". A že až budu chtít jet zas, ať se vozvu. Ale tentokrát, tentokrát to neukončím. Jsem ráda. To jsou jediní kamarádi, co na mě maj čas vždycky.
Hubertovi to očividně nevadí, nebo se zatím nezmínil, tak co bych měla sedět doma. To fakt budu radši dvakrát do tejdna pít v kotelně pivko a probírat pičoviny, o kterejch bych normálně nemluvila. Možná mu to nevadí, protože nemá žárlit na co. Karloš je sice prachatej, ale opravdu to můj typ není. A on to chudák musí vědět. On není typ žádný holky. A Dejva... Néééééééé. Ten je mega divnej. :D

Přemejšlím, že vás někdy časem poctím příběhem ze života. Zavzpomínala sem na srpen a usmívám se jako měsíček a hnoji. Na jednu stranu to je hrozně romantický, na druhou dost směšný. :-)


jsem asi ****

26. prosince 2012 v 23:47 | D. o. p. e. |  writing.
Padly na mě deprese.
A to normálně depky nemám.

I když, tohle je ve mě už dlouho. Od tý doby, co má "nejlepší" kámoška nemůže překousnout to, že jsem s Hubertem. Od tý doby, co má hodně dobrá kamarádka má kluka, bez kterýho nehne prstem a stává se z ní nesvéprávná ********. Od tý doby, co jedna známá, se kterou se dalo chodit ven, se stala kurvou. Každej tejden je s někým jiným... Jooo holka, to podáváš teda výkony. Od tý doby, co má kamarádka, se kterou sme byly největší průseračky na základce, si dovedla do baráku třicetiletýho dědu. S ní se teď můžu bavit akorát o tom, jakou barvu fasády si maj dát. Od tý doby, co jsem zjistila, že moje kamarádky z vedlejší vesnice sou vychcaný jak mraky. Maj mě rádi, co si budem nalhávat, je se mnou celkem prdel. A já kráva sem za nima celý léto dojížděla. To byly spokojený. Ale ony se za mnou nestavili ani jednou. A jsou to blbý 3 kiláky...

Můj Hubert je teď vlastně to jediný, co mi zbylo. Jsem hodně uzavřenej typ a nerada o sobě mluvím. Jeho to štve, mě taky, všechny to štve.
Dneska sem teda kápla božskou. Možná sem mu chtěla taky trochu naznačit, že by se mi mohl teď, když je po dlouhý době doma, víc věnovat- Nevím, možná mu došlo, že to bylo mířeno z velký části na něj. Postěžovala sem si mu, že mě nebaví sedět furt sama doma. Že se bojím léta. Jestli to takhle bude i o letních, tak mi hrábne.
Zkazila sem mu tím den. Opět. To je teď má parketa. Kazit lidem náladu.
Nevím, proč bych mu měla psát, ať se staví. To je snad automatický! Navíc to nechci z jednoho prostýho důvodu. Je mi to blbý. Teď, snad po 3 měsíce sem u nich nebyla ani jednou. V zimě se tam nemám jak dostávat. Tam jo, ale zpátky ne. Spát u nich nemůžu. Až po novým roce, co jim dodělaj barák. To chápu. Ale myslím si, že po 9 měsících mě k nim aspoň jednou vzít mohl...
Jela jsem s kámošema po dlouhý době na benzínku. Jen tak, na kafe, já na čokoládu, neb kafe nepiju. Bylo to dobrý. Předtím jsem ještě jezdívala s kamarádkou, ale ta se teď lidem straní.
Bylo to celkem fajn. S klukama se cejtím líp. A nevadí mi, že sme půl hodiny probírali funkci motoru, čemuž absolutně nerozumím.
Hubertovi sem to oznámila. Další věc, co mě celkem zaráží... Nevím, jestli sem piča, že chci aby žárlil, ale chci. Osobně nevím, jestli bych byla jen tak v klidu, kdyby mi oznámil, že jede s nějakejma kamarádkama na kafe. Stalo se to jednou, na začátku našeho vztahu. Jel s kamarádkou na kolo. Ani mi to neřekl. Dozvěděla sem se to až 2 měsíce potom. A pak se lidi divte, že na tu holku žárlím... Ale to jsem odbočila. Ano, sem tam by potěšilo, kdyby se nějak projevil.
Jednou, když sem byla na jedný akci sama, tak mě tam začal vohrabávat jeho kámoš. Bylo mi to krajně nepříjemný. A co si budem povídat, po tom, co se na moje patnáctiny stalo je mi z tohodle hodně špatně. A on to ví.
Řekla jsem mu to. Myslela sem si, že konečně. A on mi pak řekne: "Tak sem se s ním o tom bavil. Furt se mi omlouval, a slíbil že už se to nestane. Celej večer za mnou chodil, že se omlouvá, tak mu řikám, v pohodě, zas se tolik nestalo,".
Zas se tolik nestalo... Co si mám pak jako myslet. Nevím, nepříjde mi normální, když se mi cizej kluk sápe po kozách, drží mě vší silou....
Teď to možná zní, že je, jak bych to řekla... Že se divíte proč s ním sem. To tak ale jen vyzní. Miluju ho. Ve skutečnosti sem s ním nesmírně, až na nějaký "úlety" šťastná. Ale tohle sou prostě věci, co mi "vadí". A jelikož teď nemám pořádnou kamarádku, tak se z toho chci vypsat.
Nám to v podstatě klape bez chybičky. Sem tam se rafnem, jak tuhle. A sem tam mám takovou náladu, že si tyhle nedostatky moc beru. Asi je chyba ve mě. Sem přecitlivělá. Sem paranoidní. Sem divná....

Maminko, tatínku, rodino... děkuji!

24. prosince 2012 v 23:38 | D. o. p. e. |  writing.
Překvapení na nejvyšší úrovni. Nevím, jak jinak bych se vyjádřila.
Celou dobu mi tvrdili, že peníze nejsou. Že ten notebook, kterej mi slibujou tři roky, opět nebude. Začínala sem tomu věřit.
Na Vánoce jsem se netěšila a názor neměním. Čím jsem starší, tím míň jsem na ně nadržená. Ale to, že tam dnes můj Arnošt, sem divná, ale věci si pojmenovávám, byl, mě neskutečně odrovnalo. Rozbrečela sem se. Babička brečela se mnou. Mamka do toho neměla daleko.
Totok stručně ke štědrýmu dni.

S Hubertem sme moc nepokročili. Nehádáme se, to je pravda. Ale. Nedořešilo se to. Nic mi neřek na mou včerejší výčitku, že je místo se mnou v hospodě. Dobře. Chápu ho. Prostě sem měla pravdu, tahle výčitka byla na místě a on na to nemá co říct. Muheheee, konečně. Konečně umím bejt i já tvrďák.
Dneska na něj ale už tolik naštvaná nejsem. Ano,mrzí mě to stále, a asi to tak bude pokaždý. Ale vždycky když se vyspím, tak na danou věc koukám jinak.
Zítra by měl přijet. A jestli to opět nevýjde, tak už nebudu příjemná, už ne!
To bylo řečí, jak o prázdninách budem spolu a zatím ani prd. To bylo řečí, jak pojedem na chatu. I to padlo. Silvestr taky nevypadá valně. Chci být u nich ve vesnici, protože tam ty lidi znám. Ale on chce jet za hranice, neb u nich je nuda (minulej rok si nestěžoval!). Já zas do města nechci. Bude kurva silvestr, chci si ho užít s ním a kamarády někde, kde budu moc i já pít. A ne ve městě, kde budou na každým rohu benga....
Zas sem se rozvášnila. Sklidním se na Světácích.

again. again. again.

23. prosince 2012 v 20:53 | D. o. p. e. |  writing.

Je to zas tady. Bohužel. S Hubertem(nejmenuje se tak, ale chci být trošku tajemná) sme se zase rafli. A nejvíc mě sere, že to je opět kvůli kravině. A opět na facebooku. Ta stránka je fakt zlo.
A zase jsem to vyprovokovala já. Proč? Sama nevím, prej ironizuju. Jenže jak se v tý haldě písmen, ve který se nedá vyčíst jediná emoce, mám sakra vyznat. Jak já mám poznat, co je a co není myšlený vážně. Nééé, fakt...
Pustil se do mě už minule, ale držela jsem jazyk za zubama.
Mně nikdo nebude odsekávat. Mně ne! Dneska to prasklo z obou stran.

Hubertova strana:
Nejsem ve svý kůži.
Vadí mu, že mu nevěřím, co mi říká.
Nejsem dnes komunikativní.
Není to ta písnička co normálně.

Mé vysvětlení:
Ve svý kůži jsem byla až do chvíle, co se začaly řešit kraviny.
Ano, nevěřím mu to, co mi dnes řekl. Když vím, jaká byla jeho minulost, tak tomu člověk může jen těžce věřit.
Ano, nejsem dnes komunikativní. Netuším proč, možná od tý chvíle, co mi oznámil, že není ve svý kůži. Nechci ho teda zbytečně zatěžovat nějakejma sračkama, vím jaký to je.
"Není to ta písnička co normálně." NENÍ.
Ve skutečnosti jsem neuvěřitelně nasraná! Přes týden je 30 kiláků ode mě, vidíme se jednu noc o víkendu. Ani to kolikrát ne. A teď, teď, když vím, že celej den seděl na prdeli, nic nedělal a teď šel do hospody se cítím rozhořčená, že nejsme spolu. A kor po včerejšku, kdy mi před spaním psal, jak mu neskutečně moc chybím a těší se, až budem spolu. Hmm.
Asi je to moje chyba. Asi jo...

introduction.

23. prosince 2012 v 11:13 | D. o. p. e.
Nerada se představuju. A na žádným ze svejch blogů, a že jich už pár bylo, jsem se nepředstavovala. Ale tady, tady se to možná trošku hodí. Proč? Nevím, prostě to tak cejtím.

Kdo jsem?
Markéta.
Proč tu jsem?
Protože tata nestihl včas zareagovat.
Jaká jsem?
Divná.
Co mám ráda?
Sebe. Jeho. Hudbu.
Co miluju?
Sebe. Jeho. Hudbu. Spánek.
Co..... Ehm, je to trapný. Ne, nebudu se představovat, neumím to.

Myslím si, ooooh, já myslím, že j e s t l i sem bude někdo chodit, jakože bude, protože jsem naprosto boží, tak mě pozná. Nejsem asi úplně normální, sama to o sobě vím. Nejsem taky úplně na každýho příjemná. Občas sem drzá. Občas, ehm.. občas, sprostá. Nevychovaná... Ale prostě sem to já.
Někoho prostě sednu, někomu ne. No a. Takovej je život.