„Když popíjíme, starosti podřimují.“

1. ledna 2013 v 23:51 | D. o. p. e. |  writing.
Dávám do titulků citáty, jak originální.

Celou neděli jsem probrečela. Chytli jsme se kvůli sobotnímu večeru, kdy jsem byla s jeho kamarády na koncertu. Že jsem byla ke konci zamlklá. Tak jsem mu slušně, ale narovinu řekla, že se není čemu divit, že si tam občas připadám jak vetřelec. Že sem tam nemám co říct, a to můžu bejt ukecaná sebevíc.
Špatně si to vyložil.
Že se ke mně chovají dobře a že mě neodstrkují. Pozor! Neřekla jsem proti nim slovo, já ty lidi už za ten čas mám ráda a cejtím se s nima dobře. A neodstrkují mě, to je pravda. Ale když se baví půl večera o lidech, který neznám tak....
Ta hádka měla etapy. První jsem ukončila slovy "Promiň, že vůbec dýchám!" a šla jsem se projít. Další nastala asi hodinu poté, co jsem přišla. Hubert se mnou přestal komunikovat. Že mi toho řekl tolik. Že se ve mně nevyzná. Že se snaží, abych se tam cejtila dobře. Prostě to je jenom můj boj. Pak to vypadalo, že se to lepší. Řekla jsem mu, že na ten Silvestr nepřijedu. Že tam nehodlám všem kazit zábavu nějakou vypjatou atmosférou. To řekl rázný NE, ať přijedu (že tam jít nemusí). A třetí, ta poslední skončila slovy z jeho strany "Víš co, tvař se na mě jak chceš, měj si nálady jaký chceš. Já vůl se prostě už nebudu starat".
Od desíti do půlnoci jsem seděla na posteli, přemejšlela a brečela. Šla jsem si lehnout za mamkou, nechtěla jsem být sama. Tý sem ale neřekla ani slovo. Nerada o sobě mluvím, proto je mi líp, když se tady můžu vypsat.
Ráno mi psal smsku, že kdy přijedu. Kdyby nebylo mý nejlepší kamarádky Jiřinky (je to kluk!!), tak bych nejela. On mě k tomu prostě dokopal, že to musíme nějak vyřešit. A ať si zbytečně nekazíme nejlepší den v roce.
Dobře, rozhodla jsem se jet. Ovšem nálada mě přešla, když jsme si neměli to ráno o čem psát.
A to, že jsem nechtěla jet tuplem jsem zjistila asi hodinu před odjezdem, kdy mi psala kamarádka, že se na mě těší a že se snad s Hubertem udobříme. Ptala jsem se jí, kdy jí to řekl. Seděl v hospodě, ale jakože o ničem nevím. Že pro mě tam není. Heh.
Ale jo, jela jsem. A taky jsem se před vratama rozhodla, že to nebudu vytahovat, že budu dělat, jako by se nic nestalo.

Když jsem ho viděla, jak tam sedí a drží mi místo, tak jsem znejistěla. Neveděla jsem, jak se mám tvářit, když den předtím jsme na sebe štěkali jak koně. Zvládla jsem to. Nadhodila jsem téma, a on se chytnul. Pak jsem se bavila i s ostatníma, aby viděl, že když mám o čem mluvit, tak mluvím!
Dala jsem pivko, pár panáků, zábava se začala rozjíždět. Hubert to nadhodil. Že ho to v sobotu mrzelo. Pak mi i jeho kamarád říkal, že mu brečel na rameni, že ho to vzalo. Sám se mi přiznal. Tuhle kapitolu jsme uzavřeli. Oba jsme si řekli, že i kdyby to byla sebevětší hádka, nemohli bysme od sebe jít.
Večer byl parádní. Všici jsme se vožrali do nepříčetnosti. Normálně moc nepiju, ale Silvestr, na ten si to dopřát můžu, a kór, když tohle byl první pořádnej.
Nechyběl trapásek, kterej budem mít na talíři do příštího roku. Šla jsem do koupelny zapít prášky a Hubert se rozhodl, že mě tam znásilní. Muhehe. :D Padla jsem do vany. Pustila jsem na sebe sprchu. Vyštrachala jsem se ven, ale on nedal pokoj. Ahhhh, ahhh. No, a v tom nejlepším nám tam blbec vlezl.
Všichni z toho měli druhý Vánoce. A už to každej začíná přibarvovat. Ale tak co, my z toho těžkou hlavu nemáme. Je to přirozený a sranda musí bejt.
Nic zvláštního se nedělo. Jen se pilo a byla dobrá zábava.
A pak v jedný chvíli i slzy. Jeden jeho kamarád se mnou mluvil a pak mě z ničeho nic políbil. Ten vyletěl jak rozzuřenej bejk. Já jsem nevěděla, co mám dělat. Chopil se mě jeden z kluků, že to bude v pohodě. Ať se nebojím. Tři kluci Huberta odtrhávali (není to žádnej obr), ale měl sílu jak tur. Vypadalo to škaredě, fakt jsem se bála, že mu ten ksicht rozkope. Svýmu nejlepšímu kamarádovi. Já jsem tam seděla, kamarád mě objímal, tekly mi slzy. Pak někoho napadlo konečně něco rozumnýho, než se tam rvát. Řekl Hubertovi, že by měl jít spíš za mnou, že sem z toho špatná. Nakonec ho pustil a přišel. Ptal se mě proč brečím. Je to přirozený. Přišlo mi to líto hlavně proto, že to je jeho nejlepší kamarád. Sice po něm ještě hodinu řval, ale nakonec se vše v dobrý obrátilo. :-)
Možná nám ta hádka hodně pomohla. Vyříkali jsme si co jsme potřebovali a je to celkově teď takový lepčejší. :-)

Huuuuu, dnes jsem se nějak rozepsala.
 


Komentáře

1 feel-so-close-to-you | Web | 2. ledna 2013 v 0:21 | Reagovat

sákra to bylo dlouhé :D jinak, já nesnáším hádky, ale je pravda, že občas to vážně pomůže něco vyřešit :) ale nesmí se to na druhou stranu přehánět a být z toho pravidlo.
Jooo a ten incident s koupelnou :DD
Jinak, nojo, když to někdo přehání, pak se může divit že má kocovinu! :D já pila tak akorát, je mi celý den moc a moc dobře a vůbec si nestěžuji :D
jinak nikdy, knížky jsou moje chichichi <3
pak co tam bylo dál.. jo, je to každého věc, jen ne každý se s tím lehce smiřuje. já třeba, vím to dlouho, přiznala jsem to nedávno, ale co se týče smíření sama se sebou.. zatím se nic nekoná

2 feel-so-close-to-you | Web | 2. ledna 2013 v 22:10 | Reagovat

no já s tím právě smířená nejsem. nedokážu se smířit s tím, co jsem. ach ano, píšu co, protože se cítím jako něco míň. vím že jsou to typické blablabla kecy, ale prostě. jen pro upřesnění, nemám nic proti homosexuálům! jen tak nedokážu přijmout i sebe.

3 D. | Web | 3. ledna 2013 v 23:03 | Reagovat

Je mi tě líto, i vím jak se cítíš. Mám to momentálně docela podobné. Jen sebou plácnout o postel, brečet a přemýšlet... přemýšlet... brečet... přemýšlet... Znám i to, kdy jsi ve společnosti lidí, se kterými si nemáš o čem povídat, přesto s nimi kvuli něčemu trávíš čas. Není to nic příjemného, já sama jsem tohle dřív hodně obrečela, protože jsem k nim prostě nezapadala a určití lidé mě pak začali pomlouvat a podobně...
Jsem ráda že jste to spolu vyřešili, já osobně mám občasné hádky docela ráda, přijde mi, že to vztah upevňuje... Tedy pokud ty hádky nejsou moc často. :)

4 feel-so-close-to-you | Web | 6. ledna 2013 v 15:45 | Reagovat

doufám, že jednou sebe tak přijmu taky :) že to na sobě budu mít nakonec i ráda, ale nějak se bojím, že to tak rychle nepude. uvidím, nechám tomu čas, nic jiného ani dělat nejde ^^"

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama